|
|
Ruština
| Ruština (Русский язык) |
| Rozšíření: |
|
|
Počet mluvčích:
|
149,865 milionů
|
|
Klasifikace:
|
|
| Písmo: |
Azbuka |
| Postavení |
| Regulátor: |
|
| Úřední jazyk: |
|
| Kódy |
| ISO 639-1: |
ru |
| --- |
|
| SIL: |
RUS |
| Wikipedie |
| ru.wikipedia.org |
Ruština ( russkij jazyk) je nejužívanější slovanský jazyk.
Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí i v mnoha jinak neruských zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.
V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách (např. v Československu do roku 1990. I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků.
Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.
Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech.
Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.
V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.
[editovat] Abeceda a výslovnost
Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:
| velké: |
А |
Б |
В |
Г |
Д |
Е |
Ё |
Ж |
З |
И |
Й |
К |
Л |
М |
Н |
О |
П |
Р |
С |
Т |
У |
Ф |
Х |
Ц |
Ч |
Ш |
Щ |
Ъ |
Ы |
Ь |
Э |
Ю |
Я |
| malé: |
а |
б |
в |
г |
д |
е |
ё |
ж |
з |
и |
й |
к |
л |
м |
н |
о |
п |
р |
с |
т |
у |
ф |
х |
ц |
ч |
ш |
щ |
ъ |
ы |
ь |
э |
ю |
я |
| přepis: |
a |
b |
v |
g |
d |
e |
ë |
ž |
z |
i |
j |
k |
l |
m |
n |
o |
p |
r |
s |
t |
u |
f |
h |
c |
č |
š |
šč |
'' |
y |
' |
è |
ju |
ja |
| výslovnost: |
a |
b |
v |
g |
d |
je |
jo |
ž |
z |
i |
j |
k |
l |
m |
n |
o |
p |
r |
s |
t |
u |
f |
ch |
c |
č |
š |
šč |
tvrdý znak |
y |
měkký znak |
e |
ju |
ja |
- Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y - zatímco И se čte podobně jako naše (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (vyslovujeme naše I/Y (v češtině obě stejné) v poloze přibližně jako pro výslovnost a/ch)
- Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
- Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
- Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
- Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. Молоко se čte jako [mъlъkó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
- Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chъčú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např. замок [zámъk] - hrad, замок [zamók] - zámek, стоит [stójit] – stojí (o penězích), стоит [stъjít] – něco stojí někde, nachází se.
- Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.
- Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny, v ruštině se praslovanské [g] nezměnilo na [h].
- Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí 5. pád, který je nahrazen prvním pádem).
- Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s písmenem "a" (dělaju, igrajut, ...) a v druhém časování převládají koncovky s písmenem "i" (napišu, uvidim). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
- Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí na jeho místě být alespoň osobní zájmeno.
- V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být (я написал = ja napisal = napsal jsem).
- V přítomném čase chybí spona (он дурак = on durak = je to hlupák).
Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků (конь = koň = kůň; кабан = kaban = kanec; коте(ё)л = kotel = kotel). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.
Všeobecná deklarace lidských práv
|
rusky
|
Все люди рождаются свободными и равными в своем достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.
|
|
přepis
|
Vse lüdi roždajutsa svobodnymi i ravnymi v svojom dostoinstve i pravach. Oni nadeleny razumom i sovestju i dolžny postupatj v otnošenii drug druga v duche bratstva.
|
|
přepis na IPA
|
[fsʲe ˈlʲudʲi rʌʒˠˈdajuʦə svʌˈbodnɨmʲi: ˈravnəmʲi f svʌˈjom dʌˈstoi̯nstvʲə i prʌˈvax
ʌˈnʲi nadʲəlʲɪˈnɨ ˈrazuməm i ˈsovʲəsʲtʲju ɪ dʌlʒˠˈnɨ pəstuˈpatʲ vətnʌˈʃˠɛnʲi: drug ˈdrugɐ v ˈduçə ˈbraʦtvɐ].
|
|
česky
|
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
|
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
|