|
|
Portál:Antika
| ℮
Antika označuje historické období v oblasti Středomoří, časově ohraničené jednak vznikem archaické řecké civilizace (8.–7. století př. n. l.), resp. prvními písemnými záznamy Homérovy poezie, a jednak počátkem středověku (od 6.–7. století), resp. rozpadem římské říše vyvolaným stěhováním národů. Antikou se tedy rozumí především historický vývoj starověkého Řecka a Říma. Její materiální kulturu studuje klasická archeologie. Na studiu ostatních jejích aspektů se podílí mnohé další vědy, jako je historie nebo filosofie.
Ostatním civilizacím období starověku, se věnuje samostatný portál Starověk.
|
|
℮
Článek
|
Trasa Hannibalovy invaze do Itálie
Druhá punská válka byla vybojována mezi Římany a Kartaginci v letech 218 až 201 př. n. l. Kartaginský vojevůdce Hannibal z rodu Barkovců v ní nejprve Římu uštědřil řadu porážek v takticky geniálně vedených bitvách, které jsou dodnes uváděny ve vojenských učebnicích. Římané následně přešli do několik let trvající opotřebovávací války, postupně zlikvidovali nebo neutralizovali spojence a hlavní kolonie Kartága a nakonec pod vedením Publia Cornelia Scipiona Africana zvítězili v bitvě u Zamy. Tato válka definitivně rozhodla boj obou měst o dominanci ve Středomoří ve prospěch Říma.
Z důvodu úplného zničení Kartága ve třetí punské válce v roce 146 př. n. l. a dlouhodobé hegemonie římské říše ve Středomoří se nedochovaly žádné historické prameny, které by popisovaly průběh války a její pozadí z kartaginského nebo skutečně neutrálního pohledu. Historikové se proto mohou opírat pouze o díla řeckých a římských antických autorů – především Polybia a Livia – a musejí je tudíž interpretovat velmi opatrně. Velké porážky, které Římané utrpěli během této války, byly jimi vždy vykládány tak, aby nijak nezpochybňovaly politické a sociální uspořádání římského státu. I při popisování katastrofálních proher na bitevním poli musela být velikost Říma vždy zachována tím, že byl nalezen určitý obětní beránek, jemuž byla vina za daný neúspěch připsána. Obzvláště to platí pro ničivou římskou porážku v bitvě u Kann.
|
|
|
℮
Osobnost
|
Lucius Publius Septimius Geta
Lucius Publius Septimius Geta (27. květen 189 - 1. únor 212) byl od roku 209 až do své smrti římským císařem spolu se svým otcem Septimiem Severem a starším bratrem Caracallou.
Geta se narodil v Římě roku 189 Septimiu Severovi, který byl tehdy ještě pouhým správcem Sicílie, a Julii Domně jako druhý syn. Své jméno obdržel pravděpodobně po svém strýci. Již v osmi letech doprovázel svého otce na tažení proti Parthům a po vítězství u Ktésifonu byl jmenován caesarem. Roku 205 se stal konzulem a o čtyři roky později jej otec jmenoval správcem Británie a svým spoluvládcem s hodností augusta. Již od útlého dětství panovala mezi oběma bratry silná řevnivost. Cassius Dio se zmiňuje, že při vozatajských závodech poníků řídili oba dva své spřežení tak zběsile, až závod skončil zlomenou Caracallovou nohou. Severus si všímal rivality mezi svými syny a snažil se ji všemožně tlumit a přivést je ke smíru a shodě; roku 208 se stali na znamení svornosti konzuly oba dva. Když však v roce 211 zemřel, již nebylo nic, co by brzdilo jejich vzájemnou nenávist.
Caracalla se údajně snažil Getu odstranit již za Severova život a těsně po jeho smrti, v obou případech však byly jeho pokusy zmařeny. Jakmile Severus zemřel, snažili se oba bratři dostat co nejrychleji do Říma, aby si zajistili vládu. Kvůli vzájemné podezíravosti však cestovali každý sám a i v Římě si oba rozdělili císařský palác každý na svou část a utěsnili všechny průchody, aby se chránili před intrikami druhého.
|
|
|
|
|
|
|
|
℮
Citát měsíce
|
|
Nox et amor vinumque nihil moderabile suadent.
Noc, láska a víno, ty nemohou rozumně radit.
Ovidius
43 př. n. l. – 17 n. l.
římský básník
|
|
|
℮
Nové články
|
- Achájové byli jedním ze starořeckých kmenů. Někdy jsou označování jako Mykénové, protože byli nositeli Mykénské kultury.
- Kyklopské zdivo bylo typem kamenného zdiva používaného v mykénské architektuře. Tvořily jej velké vápencové balvany poskládané k sobě tak, aby mezi sebou měly minimální odstup.
- Fajjúmské mumiové portréty jsou moderní termín pro realistické portréty malované na dřevěné desky připojované k mumiím v období římské nadvlády v Egyptě. Řadí se k tradičnímu panelovému malířství, které v antickém světě patřilo mezi velmi oblíbený druh umění. Z celé řady těchto děl se fajjúmské portréty zachovaly jako jediné.
|
|
|
℮
Kategorie
|
|
Některé podkategorie z kategorie Starověk týkající se antiky:
Kategorie civilizací s velkým vlivem na antické:
|
|
|
℮
Chybějící články
|
|
Národy: Iónové, Odryské království, Iberové
Lokality: Veje, Milétos, Philippoi, Volsinie, Níkopolis, Chersonésos, Marzabotto, Vindobona, Kárie, Britannia, Esquilin, Areopagos
Doba bronzová: Hagia Triada, Mallia, Disk z Faistu
Osobnosti: Kotys I., Barkovci
Architektura: Římský chrám, Mansio, Mutatio, Domus, Circus, Stadion (starověk), Iónský řád, Portikus
Mytologie: Mithra, Hellénos
Ostatní: Emporion, Hornogermánský a raetský Limes, Anoikismus, Britannia, Panelové malířství
|
|
|
|
℮
Informace
|
|
Portál Antika založil 16. června 2007 wikipedista Mercy, který se o něj stará. Případná pomoc je určitě vítána. Přidejte se! :-)
Také se můžete přidat k WikiProjektu Starověk.
- Vytvoříte-li nový pahýl s antickou tématikou, neváhejte do něj přidat šablonu {{pahýl - antika}}:
- Vytvoříte-li nový článek s obecnou antickou tématikou, neváhejte do něj přidat šablonu {{Portál Antika}}:
 |
Související články obsahuje
Portál Antika |
|
Další portály a informace
|
|
|
|
|
