|
|
Předložka
Předložka (lat. praepositio) je označení slovního druhu. Stojí před podstaným jménem, ke kterému se vztahuje, a pomáhá vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy. Rozlišujeme předložky primární (též původní, např. na, v, do, z) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.
[editovat] Primární předložkyNemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. V češtině se dělí na: [editovat] Sekundární předložkyMohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem – příslovce, jel kolem domu – předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.
[editovat] Vazby předložekVe flektivních jazycích (např. v češtině) se předložka obvykle pojí s určitým pádem:
Předložka se může pojit s více než jedním pádem, tím se však vyjadřují různé významy – typicky např. rozlišení místa a směru: Volba předložky primárně závisí na slovese, tj. sloveso se může pojit jen s určitými předložkami: počítat s něčím, spoléhat na něco, uvažovat o něčem. [editovat] Postavení ve větěPředložka stojí před podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou, ke kterým se vztahuje. Je-li podstatné jméno rozvito přívlastky, předložka se klade před celý takto rozvitý větný člen. Příklady:
V některých jazycích je pociťována silná vazba mezi předložkou a slovesem. Proto např. v anglické vedlejší větě nebo otázce obvykle nestojí předložka před vztažným/tázacím zájmenem, ale za slovesem na konci věty:
V některých jazycích (např. v maďarštině) existují tzv. záložky (postpozice), které plní stejnou funkci jako předložky, ale stojí až za podstatným jménem: sampon korpásodás ellen - šampón proti lupům. |