Nobelova cena za fyziku

Nobelova cena za fyziku je jednou z pěti Nobelových cen, udělovanou za zásadní vědecký výzkum či vynález v oboru fyziky. Uděluje ji každoročně od roku 1901 Královská švédská akademie věd. Cena nebyla výjimečně udělena v letech 1916, 1931, 1934, 1940, 1941 a 1942. Až do roku 2007 ji získalo 180 vědců. Ocenění může v jednom roce získat několik lidí (maximálně však tři).

[editovat] Držitelé Nobelovy ceny za fyziku

Rok	Jméno	Zač
1901	Wilhelm Conrad Röntgen	za objev záření pojmenovaného jeho jménem
1902	Hendrik Antoon Lorentz a Pieter Zeeman	za výzkum vlivu magnetismu na záření
1903	Antoine Henri Becquerel	za objev spontánní radioaktivity
1903	Pierre a Marie Curie	za výzkum záření objeveného prof. Henri Becquerelem
1904	Lord Rayleigh (John William Strutt)	za výzkum hustot nejdůležitějších plynů a s tím související objev argonu
1905	Philipp Eduard Anton von Lenard	za výzkum katodových paprsků
1906	Sir Joseph John Thomson	za výzkum vodivosti plynů
1907	Albert Abraham Michelson	za jeho přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich
1908	Gabriel Lippmann	za metodu fotografické reprodukce barev pomocí interference
1909	Guglielmo Marconi a Karl Ferdinand Braun	za jejich příspěvky k rozvoji bezdrátové telegrafie
1910	Johannes Diderik van der Waals	za práci na stavové rovnici plynů a tekutin
1911	Wilhelm Wien	za objevy zákonů vyzařování tepla
1912	Nils Gustaf Dalén	za objev automatických regulátorů používaných v plynových akumulátorech pro osvětlení majáků a bójek
1913	Heike Kamerlingh-Onnes	za výzkum vlastností hmoty za nízkých teplot, což vedlo, kromě jiného, k výrobě tekutého hélia
1914	Max von Laue	za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech
1915	Sir William Henry Bragg a William Lawrence Bragg	za výzkum týkající se analýzy krystalových struktur pomocí rentgenových paprsků
1916	(Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1917	Charles Glover Barkla	za objev charakteristického rentgenového záření prvků
1918	Max Planck	za objev energetických kvant
1919	Johannes Stark	za objev Dopplerova jevu u kanálových paprsků a štěpení spektrálních čar
1920	Charles Edouard Guillaume	za objev anomálií v niklové oceli, což přispělo k rozvoji přesných měření
1921	Albert Einstein	za příspěvky k teoretické fyzice, zejména za objev zákonitostí fotoelektrického jevu
1922	Niels Bohr	za výzkum struktury atomů a jimi vydávaného záření
1923	Robert Andrews Millikan	za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu
1924	Karl Manne Georg Siegbahn	za výzkum v oblasti rentgenové spektroskopie
1925	James Franck a Gustav Ludwig Hertz	za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem
1926	Jean Baptiste Perrin	za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy
1927	Arthur Holly Compton	za objev po něm pojmenovaného jevu
1927	Charles Thomson Rees Wilson	za objev metody zobrazování trajektorií elektricky nabitých částic pomocí kondenzace vlhkosti
1928	Owen Willans Richardson	za výzkum tepelné emise, zejména za objev po něm pojmenovaného zákona
1929	Prince Louis-Victor Pierre Raymond de Broglie	za objev vlnové povahy elektronů
1930	Sir Chandrasekhara Venkata Raman	za výzkum světelného rozptylu a objev po něm pojmenovaného jevu
1931	(Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1932	Werner Heisenberg	za vytvoření kvantové mechaniky, jejíž aplikace vedla kromě jiného k objevu alotropických forem vodíku
1933	Erwin Schrödinger a Paul Adrien Maurice Dirac	za objev nových forem atomové teorie
1934	(Finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1935	Sir James Chadwick	za objev neutronu
1936	Victor Franz Hess	za objev kosmického záření
1936	Carl David Anderson	za objev pozitronu
1937	Clinton Joseph Davisson a George Paget Thomson	za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech
1938	Enrico Fermi	za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony
1939	Ernest Orlando Lawrence	za vynález cyklotronu a jím získané výsledky, zejména týkající se umělých radioaktivních prvků
1940	(Finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1941
1942
1943	Otto Stern	za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu
1944	Isidor Isaac Rabi	za jeho rezonanční metodu pro zjišťování magnetických vlastností atomových jader
1945	Wolfgang Pauli	za objev Pauliho vylučovacího principu
1946	Percy Williams Bridgman	za vynález přístroje pro vytvoření extrémně vysokého tlaku a s ním vytvořené objevy v oboru vysokotlaké fyziky
1947	Sir Edward Victor Appleton	za výzkum fyziky vyšších vrstev atmosféry, zejména za objev tzv. Appletonovy vrstvy
1948	Patrick Maynard Stuart Blackett	za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření
1949	Jukawa Hideki (湯川秀樹)	za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil
1950	Cecil Frank Powell	za vývoj fotografické metody výzkumu jaderných procesů a pomocí ní učiněné objevy týkající se mezonů
1951	Sir John Douglas Cockcroft a Ernest Thomas Sinton Walton	za průkopnický výzkum transmutace atomových jader pomocí uměle urychlených atomových částic
1952	Felix Bloch a Edward Mills Purcell	za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy
1953	Frits (Frederik) Zernike	za objev fázově kontrastní metody, zejména za vynález fázově kontrastního mikroskopu
1954	Max Born	za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce
1954	Walther Bothe	za vynález koincidenční metody a s ní vytvořené objevy
1955	Willis Eugene Lamb	za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra
1955	Polykarp Kusch	za přesné určení magnetického momentu elektronu
1956	William Bradford Shockley, John Bardeen a Walter Houser Brattain	za výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu
1957	Jang Čen-ning (楊振寧 Pinyin: Yáng Zhenníng) a Li Čang-tao (李政道 Pinyin: Li Zhengdao)	za průlomový výzkum zákonů parity, který vedl k důležitým objevům týkajících se elementárních částic
1958	Pavel Alexejevič Čerenkov (Павел Алексеевич Черенков), Ilja Frank (Илья Михайлович Франк) a Igor Jevgeněvič Tamm (Игорь Евгеньевич Тамм)	za objev a interpretaci Čerenkovova-Vavilova jevu
1959	Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain	za jejich objev antiprotonu
1960	Donald Arthur Glaser	za vynález bublinkové komory
1961	Robert Hofstadter	za průkopnický výzkum rozptylu elektronů na atomových jádrech a tím dosažené objevy týkající se struktury nukleonů
1961	Rudolf Ludwig Mössbauer	za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu
1962	Lev Davidovič Landau (Лев Давидович Ландау)	za průkopnický výzkum kondenzovaných stavů hmoty, zejména tekutého hélia
1963	Eugene Paul Wigner	za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména objev a aplikaci fundamentálních principů symetrie
1963	Maria Goeppert-Mayer a J. Hans D. Jensen	za jejich objevy týkající se orbitalů v atomových jádrech
1964	Charles Hard Townes, Nikolaj Gennadijevič Basov (Николай Геннадиевич Басов) a Alexandr Prochorov (Александр Михайлович Прохоров)	za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů
1965	Sin-Itiro Tomonaga (朝永振一郎), Julian Schwinger a Richard P. Feynman	za zásadní práci na kvantové elektrodynamice s hlubokými důsledky pro fyziku elementárních částic
1966	Alfred Kastler	za objev a rozvoj optických metod pro studium hertzovských rezonancí v atomech
1967	Hans Albrecht Bethe	za příspěvky k teorii jaderných reakcí, zejména objevy týkající se získávání energie ve hvězdách
1968	Luis Walter Alvarez	za rozhodující příspěvky k fyzice elementárních částic, zejména objev velkého množství rezonančních stavů, umožněné jeho předchozím rozvojem technik vodíkové bublinkové komory a datové analýzy
1969	Murray Gell-Mann	za příspěvky a objevy ohledně klasifikace elementárních částic a jejich interakcí
1970	Hannes Olof Gösta Alfvén	za zásadní práci a objevy v oboru magnetohydrodynamiky, s plodným uplatněním v různých částech plazmové fyziky
1970	Louis Eugene Félix Néel	za zásadní práci a objevy týkající se antiferromagnetismu a ferrimagnetismu, které vedly k důležitým aplikacím ve fyzice pevné fáze
1971	Dénes Gábor	za objev a rozvoj holografie
1972	John Bardeen, Leon Neil Cooper a John Robert Schrieffer	za jejich společnou teorii supravodivosti, obvykle nazývanou „BCS teorie“
1973	Leo Esaki (江崎玲於奈) a Ivar Giaever	za experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích
1973	Brian David Josephson	za teoretické předpovědi vlastností proudu vedeného skrz tunelovanou bariéru, zejména jevu známého jako Josephsonův jev
1974	Sir Martin Ryle a Antony Hewish	za průkopnický výzkum v oblasti rádiové astrofyziky: Ryle za pozorování a vynálezy, zejména techniku aperturové syntézy, Hewish za rozhodující úlohu při objevu pulsarů
1975	Aage Niels Bohr, Ben Roy Mottelson a Leo James Rainwater	za objev vztahů mezi pohybem jádra a pohybem částic uvnitř jádra a rozvoj teorie struktury atomových jader na základě těchto vztahů
1976	Burton Richter a Ting Čao-čung (丁肇中 Pinyin: Ding Zhaozhong)	za průkopnickou práci při objevu nového druhu těžké elementární částice
1977	Philip Warren Anderson, Sir Nevill Francis Mott a John Hasbrouck van Vleck	za zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů
1978	Pjotr Leonidovič Kapica (Пётр Леонидович Капица)	za zásadní vynálezy a objevy v oblasti fyziky nízkých teplot
1978	Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson	za objev reliktního mikrovlnného záření
1979	Sheldon Lee Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg	za příspěvky k teorii sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, včetně předpovědi neutrálních proudů
1980	James Watson Cronin a Val Logsdon Fitch	za objev narušení fundamentálních principů symetrie při rozpadu neutrálních K-mezonů
1981	Nicolaas Bloembergen a Arthur Leonard Schawlow	za příspěvky k rozvoji laserové spektroskopie
1981	Kai Manne Boerje Siegbahn	za příspěvek k rozvoji elektronové spektroskopie s vysokým rozlišením
1982	Kenneth G. Wilson	za teorii kritických jevů v souvislosti s fázovými přechody
1983	Subrahmanyan Chandrasekhar	za teoretický výzkum fyzikálních procesů důležitých pro strukturu a vývoj hvězd
1983	William Alfred Fowler	za teoretický a experimentální výzkum jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru
1984	Carlo Rubbia a Simon van der Meer	za rozhodující příspěvky k rozsáhlému projektu vedoucímu k objevu intermediálních částic Částice W a Částice Z, zprostředkovatelů slabé interakce
1985	Klaus von Klitzing	za objev kvantového Hallova jevu
1986	Ernst Ruska	za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu
1986	Gerd Binnig a Heinrich Rohrer	za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu
1987	Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller	za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech
1988	Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger	za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina
1989	Norman Foster Ramsey	za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách
1989	Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul	za vývoj metody iontové pasti
1990	Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor	za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky
1991	Pierre-Gilles de Gennes	za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery
1992	Georges Charpak	za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory
1993	Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr.	za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace
1994	Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull	za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů
1995	Martin Lewis Perl, Frederick Reines	za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina
1996	David Morris Lee, Douglas Dean Osheroff a Robert Coleman Richardson	za objev supratekutosti v héliu 3
1997	Ču Ti-wen (朱棣文, pinyin: zhu diwén), Claude Cohen-Tannoudji a William Daniel Phillips	za rozvoj metod ochlazování a záchytu atomů pomocí laserového světla
1998	Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Cchuej Čchi (崔琦, pinyin: cuī qí)	za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev)
1999	Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman	za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí
2000	Žores Ivanovič Alferov (Жорес Иванович Алферов)	za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie
	Herbert Kroemer	za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice
	Jack St. Clair Kilby	za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu
2001	Eric Allin Cornell, Wolfgang Ketterle a Carl Edwin Wieman	za dosažení Bose-Einsteinova kondenzátu na zředěných parách alkalických atomů a principiální výzkum vlastností tohoto kondenzátu
2002	Raymond Davis Jr. a Masatoši Košiba (小柴昌俊)	za průkopnické příspěvky k astrofyzice, zejména detekci kosmických neutrin
2002	Riccardo Giacconi	za průkopnické příspěvky astrofyzice, které vedly k objevu kosmických zdrojů rentgenového záření
2003	Alexej Alexejevič Abrikosov (Алексей Алексеевич Абрикосов), Vitalij Lazarevič Ginzburg (Виталий Лазаревич Гинзбург) a Sir Anthony James Leggett	za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutin
2004	David Jonathan Gross, H. David Politzer a Frank Wilczek	za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce
2005	Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch	za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie–Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence – Glauber)
2006	John C. Mather a George F. Smoot	za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE)
2007	Albert Fert a Peter Grünberg	za objev obří magnetorezistence (GMR)