Hledání

Nástroje

V jiných jazycích

Klement Gottwald

Klement Gottwald

3. prezident Československa
Ve funkci: 14. červen 1948 – 14. březen 1953
Předseda vlády	Antonín Zápotocký
Předchůdce	Edvard Beneš
Nástupce	Antonín Zápotocký
15. premiér Československa
Ve funkci: 2. července 1946 – 15. června 1948
Prezident	Edvard Beneš
Předchůdce	Zdeněk Fierlinger
Nástupce	Antonín Zápotocký

Narození	23. listopad 1896 Dědice u Vyškova, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. březen 1953 Praha, ČSR
Národnost	Čech
Politická strana	KSČ
Manžel/ka	Marta Gottwaldová
Zaměstnání	dělník, politik
Profese	truhlář

Socha Klementa Gottwalda v Doubici

Klement Gottwald (23. listopadu 1896 Dědice u Vyškova – 14. března 1953 Praha) byl československý politik a premiér, po komunistickém převratu v roce 1948 se stal prezidentem Československé republiky.

Obsah

[editovat] Život

První komunistický prezident Československa přišel na svět v Dědicích jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Před první světovou válkou se Gottwald vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se zúčastňoval činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a mezi sociálnědemokratickou mládeží.

Údajný rodný dům v Dědicích – současnost

V letech 1915 až 1918 byl vojákem rakousko-uherské armády, ale v létě roku 1918 dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník.

Do roku 1926 byl Gottwald funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku. V letech 1926 až 1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a podařilo se mu zformovat promoskevskou opozici proti jejímu tehdejšímu vedení. Od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Komunistické Internacionály (Kominterny), její exekutivy, tj. její výkonné složky.

V únoru roku 1929, na jednání pátého sjezdu KSČ, se Gottwald společně s Guttmannem, Švermou, Slánským, Kopeckým a Reimanem dostali do vedení strany.

Ve druhé polovině třicátých let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu.

Po zákazu KSČ emigroval Gottwald v listopadu roku 1939 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roku 1941 bere vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začíná promýšlet pozdější převzetí moci v Československu.

V prosinci roku 1943 se Gottwald dohodl s představitelem londýnské emigrace prezidentem Dr. Edvardem Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Po skončení války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv na poválečné uspořádání Československa.

10. května roku 1945 se Gottwald vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. Po vítězství strany v demokratických volbách roku 1946 se stal předsedou vlády.

Na podzim roku 1947 už je zřejmé, že demokracie v čele s komunisty není možná. V únoru roku 1948 se nekomunisté odhodlají k odporu, ale Gottwald má již v ruce armádu generála Svobody, který stojí na jeho podporu s tanky kolem Prahy, bezpečnost (policii) a další nástroje (lidové milice, které nahnal na Václavské a Staroměstské náměstí) potřebné k úspěšnému uskutečnění mocenského převratu.

14. června roku 1948 byl Gottwald po abdikaci prezidenta Dr. Edvarda Beneše, který odmítl podepsat komunistickou ústavu 9. května, „zvolen“ do funkce československého prezidenta. V zemi pak začali rozhodovat a fakticky vládnout sovětští poradci: v ekonomice je prosazena koncepce těžkého průmyslu a násilná kolektivizace zemědělství, je zaveden monopol komunistické moci na školství, vědu a kulturu. Hlavní zájem poradců je soustředěn hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu a soudy.

Za Gottwaldovy vlády došlo na počátku padesátých let k mnoha politickým vykonstruovaným procesům, byl rozpoután politický teror: bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti, přes sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletým vězením. Kárnými vojenskými jednotkami PTP (Pomocné technické prapory) prošly desítky tisíc „protistátních živlů“. Nakonec Gottwald poslal na šibenici i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele s R. Slánským.

[editovat] Zajímavosti

Dne 23. dubna 2007 byl posmrtně zbaven čestného občanství města Vyškova, což odhlasovalo 27 členné městské zastupitelstvo.
Klement Gottwald se ve skutečnosti narodil v Hošticích. Jeho rodný domek v Dědicích u Vyškova byla naaranžovaná komunistická smyšlenka.^[1]

[editovat] Okolnosti smrti

11. března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem z pohřbu Stalina. Spolu s účastníky pohřbu přiletěli do Prahy i dva sovětští odborníci na mumifikaci těl. Gottwald si po přistání postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou. Tyto problémy byly zřejmě příčinou aneurysmatu, tedy výdutě srdeční aorty, na jehož následky zemřel.

[editovat] Mumifikace

Jeho tělo bylo uloženo v mauzoleu v uzpůsobeném Národním památníku na pražském vrchu Vítkově. Tělo bylo v letech 1953 až 1962 vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo. Tělo Klementa Gottwalda se na přelomu 50. a 60. let začalo (v důsledku mumifikace provedené příliš pozdě po smrti) pomalu rozpadat^[2]. To se zpočátku řešilo výrobou náhražek příliš poškozených částí těla (nohy, ruce, trup) ve filmových ateliérech Barrandov, časem se však ukázalo, že se tělo nepodaří zachovat^[3]. Ke zpopelnění těla v roce 1962 vedle rozkladu přispělo i politické rozhodnutí související s kritikou kultu osobnosti v ČSSR^[2].

[editovat] Související články

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Klement Gottwald

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma