Instituce Evropské unie

Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce. Základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament.

Obsah

[editovat] Rada Evropské unie

Rada Evropské unie (dříve Rada ministrů, dnes zkráceně pouze „Rada“) je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Přestože mnohé pravomoci minulosti delegovala na Komisi, zůstává stále nejvlivnějším orgánem EU. Významné pravomoci má v oblastech 2. a 3. pilíře (např. společná zahraniční politika nebo policejní spolupráce), v oblasti 1. pilíře může rozhodovat pouze na základě návrhu Komise.

Rada se skládá z ministrů vlád jednotlivých států, kteří se schází podle potřeby. Nejčastější zasedání mají ministři zemědělství (přibližně čtrnáctkrát do roka), ministři financí (oficiální název Ecofin) a ministři zahraničních věcí (Všeobecná rada), kteří se scházejí přibližně jednou za měsíc. Jednání probíhají v Bruselu a Lucemburku.

Důležitým poradním orgánem pro Radu ministrů je COREPER (čili Výbor stálých zástupců).

Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů. Jednomyslnost je požadována v oblasti 2. a 3. pilíře. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky jako např. antidumpingová ochrana. Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel.

Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země je organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek.

[editovat] Evropská komise

Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU.

Na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Pokud dojde k rozšíření o další členy, pak se podle dosavadní představy počet komisařů nebude zvyšovat (zůstane na 27) a zavede se princip rotace komisařů, takže některé země již nebudou mít na určité období svého komisaře.

Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlo má v Bruselu. Jejím současným předsedou je José Manuel Barroso z Portugalska. V této funkci by měl vydržet do 31. října 2009, kdy končí funkční období jeho i celé komise.

[editovat] Evropský parlament

Evropský parlament funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie. Schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU.

Na základě Smlouvy z Nice má dnes Evropský parlament 785 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU na období pěti let. Poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy rozsazeni podle národností. Sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku. Evropský parlament se usnáší prostou většinou.

[editovat] Evropská rada

Evropský soudní dvůr
Evropský soudní dvůr

Evropská rada (pozor na záměnu s Radou Evropské unie, popř. Radou Evropy) se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise. Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat. Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti.

[editovat] Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr dbá nad dodržováním evropského práva a je významným kontrolním orgánem EU. Má sídlo v Lucemburku.

[editovat] Finanční instituce

[editovat] Poradní instituce

Smlouvami mezi členy EU byly také ustanoveny poradní komise institucím EU, se sídlem v Bruselu:

[editovat] Evropské agentury

K nim se řadí dalších 16 institucí (stav 2005) založených sekundárním právem. Mezi nimi: Evropská agentura pro životní prostředí, Evropská agentura pro leteckou bezpečnost, Agentura Evropské unie pro základní práva, Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu, či reprezentanti třetího pilíře EU Europol a Eurojust.

[editovat] Další instituce

Další instituce formálně podřízené hlavním institucím, například:

  • Evropský ombudsman má za úkol zabraňovat zneužití pravomocí ve všech institucích EU, formálně podřízený Parlamentu
  • OLAF je Evropským úřadem pro potírání korupce / Evropským úřadem pro potírání podvodů ve všech institucích EU, zejména finančních, formálně podřízený Komisi
  • Evropský statistický úřad (také Eurostat), formálně podřízený Komisi

[editovat] Konvent

Evropský konvent byl vytvořen v roce 2001 a pověřen prací na návrhu ústavy EU. Svou práci skončil v roce 2003 a poté byl rozpuštěn. V evropské politické diskusi se objevily názory, že by se ale Konvent, v té či oné formě, měl stát institucí trvalou a zejména podřízen suverenitě občanů EU, včetně práva na iniciativu a referendum ve věcech ústavy a zákonů EU (inspirací jsou politická práva Švýcarska).

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Instituce a orgány Evropské unie

Instituce EU

Poradní orgány

Interinstitucionální orgány

Agentury Evropské unie

Jiné specializované subjekty

Další odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Instituce_Evropsk%C3%A9_unie“

SEO Tools wymiana linkami SEO Tools wymiana linkami SEO Tools tanie kredyty gotówkowe kreatyna Plaza 3 star hotel Los Angeles krynica noclegi Sejm Tyk