V jiných jazycích

Bible

Obsah
Gutenbergova Bible
Gutenbergova Bible

Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia knihy, svitky) je soubor knih, které křesťanství považuje za posvátné a inspirované Bohem. Bible je označována též jako Písmo nebo svaté Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo. Lze se také setkat s označením kniha knih.

První část bible tvoří Starý zákon, který obsahuje židovský soubor posvátných knih (tanach), který křesťané převzali z židovství. Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, židé ji ovšem jako bibli neoznačují; v akademickém prostředí se spisy společné židům i křesťanům označují jako hebrejská bible. Starý zákon je z velké části napsaný v hebrejštině, některé části aramejsky a řecky.

Druhá část bible, Nový zákon, je specificky křesťanská a na Starý zákon navazuje; podle víry církve je vlastní obsah Nového zákona, totiž zpráva o Ježíši Kristu a jeho osoba naplněním očekávání starozákonních spisů. Nový zákon je sepsán řecky.

[editovat] Označení

Slovo „bible“ pochází z řeckého neutra βιβλίον (biblion - zdrobnělina od slova biblos), které označuje papyrový svitek (původně to bylo ozn. pouze pro dřeň této rostliny, z níž se svitky vyráběly). Papyrové svitky se velkou měrou vyráběly ve starověkém fénickém městě Gebal, Řeky zvaném Byblos, které se na tuto výrobu úzce specializovalo - proto se slovo Byblos stalo synonymem pro papyrus jako takový. Město Byblos leželo tam, kde je dnes město Džubajl v Libanonu (cca 28 km na sever od Bejrútu). Plurál tohoto slova, τα βιβλία (ta biblia - doslova "(malé) svitky" nebo "knížky") byl později v latině zaměněn se singulárem feminina a tak se zrodilo slovo bible v jednotném čísle. Jednoduše řečeno, původně se bibli říkalo Knihy (svaté), bez nutnosti dodávat o jaké knihy se jedná, byly to TY knihy, postupem času se začalo říkat Kniha.

[editovat] Vztah k Bibli

Biblické spisy jsou jak v židovském, tak v křesťanském chápání sbírkou svědectví o Božím zjevení neboli o lidské zkušenosti s Bohem.

Církev měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem; některé církevní dokumenty dokládají, že k Písmu má církev podobnou úctu jako např. k eucharistii.1 To, co je v bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého (označováno jako inspirace Písma). Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé. Tím se nemyslí ovšem nutně doslovný smysl (bibli nepovažují křesťané např. za učebnici biologie), ale ten smysl, který vypovídá o Bohu a božích věcech.2

Některé církve vzešlé z protestantské reformace trvají na doslovné inspiraci textu Bohem, toto pojetí je označováno jako biblický fundamentalismus.

[editovat] Biblický kánon

Podrobnější informace naleznete v článku Biblický kánon.

Židé, katolíci, pravoslavní, protestanti a další náboženské tradice uvádějí za součást svých Písem, tzv. kánon, různý počet knih. Židovský (tzv. palestinský) kánon byl definován synodou v Jabne roku 92. Křesťanský kánon se vyvíjel nezávisle na kánonu židovském. Protestantský kánon má svůj počátek v době protestantské reformace, katolický kánon byl definitivně schválen Tridentským koncilem 8. dubna 1546.

[editovat] Biblický text

Nejstaršími knihami bible jsou tzv. knihy Mojžíšovy, známé též jako Tóra či Pentateuch. Jsou sepsány hebrejsky. Původní židovská i křesťanská tradice považuje za autora těchto knih Mojžíše, současná biblická věda hovoří o více redaktorech knih a více pramenech.

Hebrejská bible obsahuje krom Tóry (תורה) ještě Proroky (neviím נביאים) a Spisy (ketúvím כּתובים), dohromady se tomuto korpusu říká též tanak (תנ־ך). Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině (Daniel, Ezdráš). Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text tanachu, který je znám jako masoretský text. Ten přidává do textu punktaci, tj. znaménka pro označení samohlásek, které hebrejština nezapisuje. Hebrejský text ve starověku však existoval ve více variantách, jak dosvědčují Kumránské svitky a další fragmenty, včetně překladů.

V době přelomu letopočtu Židé již nemluvili hebrejsky, ale řecky či aramejsky. Tehdy začala doba překladů hebrejské bible – pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů Septuaginta, kterou první křesťané používali jako své „Písmo“. V té době vznikly též židovské překlady či parafráze známé jako targumy.

Od 40. let 1. století vznikaly až do konce století texty Nového zákona, psané v řečtině. Ty se postupně staly společně se starozákonními texty součástí křesťanské sbírky posvátných spisů, zvaných bible.

[editovat] Obsah Bible

Volně přeloženo podle odstavce „Christian theology“ hesla Bible v anglické Wikipedii

Přestože jednotlivé knihy Bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že Bible předává jisté ucelené poselství. I když existují mnohé pohledy na význam a výklad různých míst v Bibli, většina křesťanských denominací se shoduje na jejím základním obsahu (upraveno podle článku C.S.Lewise (v angličtině) A Summary of the Bible):

  1. V jistém bodu historie lidstva lidé odešli od plánu Boha a začali hřešit.
  2. Protože nikdo není bez hříchu a lidé nemohli přímo přijít k Bohu, Bůh se lidem dal poznat způsobem, kterému mohli porozumět.
  3. Bůh povolal Abrahama a jeho potomky, aby byli prostředkem záchrany celého lidstva.
  4. Ze stejného důvodu (důvodu záchrany lidstva) dal Bůh Mojžíšovi zákon pro národ Izrael.
  5. Národ Izrael v historii procházel cykly hříchu a pokání. Proroci poslaní Bohem ukazovali na to, že v zákonu daném lidem nejsou ukryty jen samoúčelné příkazy, ale že zákon odráží charakter Boha, který je dobrý, a tak jeho cílem je i to největší dobro pro lidi.
  6. Ježíš Kristus přinesl dokonalé porozumění Mojžíšova zákona a pozvání do Božího království, ve kterém bude dobro obsažené v zákoně naplněno.
  7. Tím, co Ježíš Kristus vykonal skrze svou smrt a vzkříšení, získal těm, kdo přijmou jeho pozvání do Království, záchranu a smíření s Bohem.

[editovat] Dělení na kapitoly a verše

V běžných edicích Bible je text každé knihy dělen na kapitoly a každá kapitola na verše (až na některé knihy, např. Abdijáš, které jsou tak krátké, že ani nemají kapitoly, jen verše). Obojí dělení (na kapitoly a na verše) je křesťanského původu. Dělení na kapitoly pochází od Štěpána Langtona z doby krátce před rokem 1203. Na verše kapitoly rozčlenil o něco později Robert Estienne neboli Stephanus, který jako lingvista pracoval na zdokonalení Erasmova vydání biblického textu. K tomuto rozdělení textu na verše došlo v roce 1551 (Nový zákon) a 1555 (Starý zákon). Toto dělení se velmi rychle ujalo, neboť bylo praktické pro rychlou a přesnou orientaci v textu. První česká bible, která přejímá dělení na verše, je Bible kralická.

Jelikož však jsou případy, kdy některé knihy mají více textových verzí lišících se délkou, odlišuje se i jejich číslování veršů. Proto je možné setkat se s více než jedním označením téhož verše. V těchto případech je třeba zjistit, jaké textové verze ti kteří vydavatelé používají.

Své vlastní dělení na kapitoly mají některé východní jazykové verze, zvláště syrské.

[editovat] Biblické překlady

[editovat] Starověké překlady

Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Překlady, pořízené před začátkem letopočtu a v prvních staletích po Kristu jsou významné nejen proto, že často byly a jsou dodnes oficiálními verzemi mnoha církví, ale i z důvodů textové kritiky, která jejich prostřednictvím postupuje k objevení původní verze biblických knih.

[editovat] Řecké překlady

Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad Bible, tzv. Septuaginta (lat. sedmdesát podle legendárního počtu 72 překladatelů). O několik století po ní, od 2. do 3. století, vznikly další překlady Starého zákona do řečtiny (viz Starořecké překlady Bible).

[editovat] Syrské překlady

Než byl vůbec do syrštiny přeložen Nový zákon, existoval již kompilát ze čtyř evangelií, tzv. Tatiánův Diatessaron. Další, pozdější překlady Nového zákona jsou: Starosyrský překlad Nového zákona, jeho revize v Pešitě, Harkelův Nový zákon či Filoxenův Nový zákon. Nejstarším překlady Starého zákona do syrštiny je verze nacházející se v Pešitě; druhým významným překladem je Syrská hexapla.

[editovat] Latinské překlady

Nejstarším latinským překladem je tzv. Vetus latina, která vznikala mezi 2. a 3. stoletím. Nejedná se o ucelený překlad, ale obecně o latinské překlady všech biblických knih pořízených před Jeronýmem. Velmi význačným překladem do latiny je tzv. Vulgata, jejímž základem jsou Jeronýmovy překlady většinou z hebrejské předlohy Starého zákona. Vulgáta postupně nahradila a od karolinské doby téměř zcela vytlačila Vetus latinu. Vulgáta, oficiální text západního křesťanství po celý středověk, doznala v průběhu staletí různých verzí a přepracování. Ve 20. století pak vzniká péčí benediktinských mnichů nový překlad vycházející z poznatků moderní biblické vědy, tzv. Nova Vulgata.

[editovat] Staroslověnské překlady

Velmi významným počinem byl též překlad Písma do staroslověnského jazyka sv. Konstantinem Cyrilem a Metodějem (26. října 883) během jejich velkomoravské mise (poč. 862). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice.

[editovat] Koptské překlady

Koptské biblické rukopisy obsahující všechny knihy bible jsou známy až z 10. a 11. století. Přesto již ve třetím století po Kr. byly do koptštiny, konkrétně do Sahidského dialektu. Jelikož byl později tento dialekt potlačen dialektem bahairským, byly biblické knihy přeloženy do tohoto dialektu. Bahairské manuskripty jsou dochovány již z 4. a 5. století. Jejich předností je skutečnost, že v případě Nového zákona staví na tzv. alexandrijském textu (viz Textové rodiny Nového zákona).

[editovat] Gótský překlad

Překlad Písma do gótštiny byl pořízen v polovině 4. století Wulfilou. Blíže viz Gótský překlad Bible.

[editovat] Arménské překlady

Do Arménie se křesťanství dostalo ze Sýrie, což mělo vliv i na první arménské překlady. Literární (vlastní i překladová) tvorba byla umožněna, když Mesrop (Maštoc) vytvořil v roce 406 arménskou abecedu. Sám Maštoc a několik jeho spolupracovníků pak přeložili Písmo, liturgické texty a některé texty církevních Otců, zvláště syrských.

První překlad byl vytvořen na základě předloh jak syrských, tak řeckých (v tom případě se u Starého zákona jednalo o Lúkianovu verzi). Druhý překlad nebo revize (těžko posoudit) vznikl již na základě řeckého střídavě hexaplárního a Lúkianova textu. Evangelia první verze byla přeložena ze syrštiny, v druhé verzi již z řečtiny patrně na základě textu raného byzantského typu.

Přesto i druhý překlad kopíroval rozsah syrského kánonu; v kánonu chybělo Zjevení Janovo, 2. list Petrův a navíc se zde nacházel apokryfní 3. list Korintským. Starozákonní kánon obsahuje knihy v závislosti na Septuagintě s výjimkou 4. knihy Makabejské; navíc některé rukopisy obsahují 4. knihu Ezdrášovu a Závěť dvanácti patriarchů. Kniha Zjevení, 4. kniha Ezdrášova a Sírachovec se začaly objevovat častěji poté, co se Arménie v Kilikii dostala do styku se západním křesťasnstvím a jeho Vulgatou.

[editovat] Moderní překlady

V dnešní době se vydávání Bible ve velkém měřítku věnují organizace IBS (International Bible Society = Mezinárodní Biblická Společnost) a WBT (Wycliffe Bible Translators = Wycliffovi překladatelé Bible – své jméno si určila tato organizace podle Johna Wycliffa, který ve 14. století jako první přeložil Bibli do angličtiny). Tyto dvě organizace vydávají Bible nebo jejich části ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. V současné době (2007) pracuje IBS na překladu Bible do dalších 50 jazyků (na překladu se podílí přes 500 odborníků). Dále WBT koordinuje práci asi 6600 lidí překládajících Bibli v 90 zemích na světě. Zmapovat situaci překladů Bible v moderní době je asi nad síly jednoho člověka, nicméně poměrně dobrý přehled uvádějí právě obě uvedené organizace.

Dnes tedy probíhá práce na překladu Bible pro mnohé národy a jazykové skupiny, v nichž ještě Bible není přeložena. Dále ovšem dochází k novým překladům i v jakémkoli jazyce, do kterého už Bible přeložena je. Důvody těchto překladů jsou různé, např. v češtině podobně jako v jiných jazycích došlo např. za 100 let k podstatné změně jazyka. Významy některých slov jsou posunuty, vyjadřování starší formou jazyka je modernímu člověku nesrozumitelné. Další důvody a obtížnosti spojené s překladem Bible uvádí ve svém článku Jiří Hedánek (viz Externí odkazy).

Různá vydání Bible se také liší svým stylem podle zaměření, ke kterému jsou určena. Například se vznikem internetu se objevil na sklonku 20.století anglický překlad NET Bible (viz Texty Bible online), který byl přímo vytvořen s cílem sloužit online na internetu (text Bible s řadou komentujících poznámek). Co se týká anglických překladů Bible, Rick Mansfield na své stránce uvádí seznam 84 anglických překladů Bible a rozvíjí diskusi o svých nejoblíbenějších deseti anglických překladech Bible.

[editovat] České překlady

Podrobnější informace naleznete v článku České překlady Bible.

Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady – např. Bible leskovecko-drážďanská (1360) či Bible olomoucká a Bible třeboňská.

Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická („Šestidílka“, 1579–1594, poslední revize z roku 1613), první český překlad z původních jazyků. Mezi katolickými barokními překlady vyniká třísvazková Bible svatováclavská z let 1677–1715.

Ve 20. století se objevily např. překlady Hejčlův, Colův, Žilkův, Petrů a další.

Český ekumenický překlad vznikal v letech 1961–1979. Byl vytvořen metodou dynamického ekvivalentu, tj. překlad myšlenky myšlenkou. Je tedy poměrně volný. Na sklonku 20. století se také objevil parafrázovaný překlad Nového zákona Slovo na cestu.

Na přelomu tisíciletí se v České republice pracovalo nebo pracuje na pěti nových překladech Bible:

  • Nová Bible kralická - text Kralické bible převedený do moderní češtiny; v tomto překladu byly odstraněny archaismy a použita nová větná stavba.
  • Průvodce životem – překlad díla Life Application Bible projektu Mezinárodní biblické společnosti (již dokončeno).
  • Český studijní překlad – cílem je vytvořit co nejpřesnější český překlad.
  • Jeruzalémská Bible – překlad díla vzniklého ve francouzštině.
  • „Nový Bogner“ – doplněný a zmodernizovaný překlad katolického teologa 20. století dr. Bognera.

Podrobnější informace o těchto pěti překladech (na čtyřech z nich se v roce 2007 ještě pracuje) viz vyše uvedený článek Jiřího Hedánka nebo stručně zde.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky


Související články obsahuje
Portál Bible


Související články obsahuje
Portál Křesťanství
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

[editovat] Související články

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Texty Bible

[editovat] Další odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Bible“

wymiana linkami wymiana linkami wymiana linkami wymiana linkami system wymiany linków tanie kredyty gotówkowe kreatyna Plaza 3 star hotel Los Angeles krynica noclegi Sejm Tyk