Anaximandros

Imaginární podobizna Anaximandra na vatikánské fresce Athénská škola od Rafaela Santi.

Anaximandros (řecky: Ἀναξίμανδρος / Anaxímandros), též Anaximandros z Mílétu, (okolo 610 př. n. l. – okolo 546 př. n. l.) byl starořecký filosof, představitel tzv. mílétské školy. Spolu se svým učitelem Thalétem patří k zakladatelům filosofie jako samostatné vědy.

Obsah

[editovat] Apeiron

Dle Anaximandra svět nepochází z jedné materiální pralátky (voda či vzduch); nesčetné světy vznikají a zanikají vydělováním protikladů z božského neomezena (řec. apeiron); z této rovnováhy vychází teplo a chladno, vlhko a sucho, čímž vznikají čtyři živly a ustavují tak věci. Dokladem tohoto učení je jeden z mála přímých zlomků:

Ze kterých jest jsoucím věcem vznik,

do těchto nastává i zánik,

podle nutnosti.

Neboť vše si navzájem platí pokutu a pokání za své bezpráví,

podle pořadí času.^[1]

[editovat] Kosmologie a kosmogonie

Anaximandros učil, že Země je válec a na začátku svého vzniku byla tekutá a plula volně v prostoru. Co se týče vývoje živočichů a rostlin, svým tvrzením o akvatickém původu života předznamenal Darwinovu teorii:

Anaximandros říká, že první živočichové se zrodili ve vlhku a že je obklopovala ostnatá kůra. Když pak pokročili věkem, vystoupili na souši a po krátký čas přežívali, když se kůra zlomila.^[2]

Hvězdy považoval Anaximandros za ohnivý prstenec kolem Země. Vytvořil jednoduchá pravidla gravitace, mapu světa vycházející z babylonských vzorů a sluneční hodiny. Mechanicky vysvětlil pravidelnost oběhu hvězd a sestavil model oblohy, kde byla středem Země.